Správný začátek
Jak to všechno začíná ?
Asi každý si pomyslí, že kojit a nosit začneme miminko nejdříve po té, co se narodí. Když se nad tím ale zamyslíme, samozřejmě si uvědomíme, že je to ještě o trochu dřív. Miminko je totiž nošeno v děloze matky už celých 9 měsíců (plus mínus samozřejmě). Mléko ještě z prsu nepije, ale i tak je matkou živeno přes placentu a matčino tělo se na laktaci po celou dobu těhotenství připravuje.
Často se setkávám s obavou, že si dítě na nošení zvykne. Bude pak chtít něco jiného? Nebude se pak chtít jen chovat? Nestanu se jeho otrokem? Jenže když se podíváme na skutečnost, že dítě 9 měsíců bylo houpáno, kolíbáno, hýčkáno v lůně matky, uvědomíme si, že si těžko může zvyknout na něco, na co už zvyklé je. Myslím, že děťátku v bříšku bylo dobře. Bylo neustále v blízkosti své matky, slyšelo tlukot jejího srdce, bylo obklopeno ze všech stran hebkými stěnami dělohy, bylo nestále udržováno v teplém prostředí, neznalo přímé světlo, zvuky byly tlumeny. Vnímalo každý matčin pohyb, chůzi, pohupování, přešlapování i spánek a odpočinek. Ale vnímalo i matku samotnou, její rozpoložení, strach, stres nebo naopak pohodu, štěstí a klid.
Když se dítě narodí, je to velká změna, je oslepeno přímým světlem, na kůži cítí chlad a nové je pro něj i to, že všude okolo něj je otevřený prostor, nic ho neobklopuje, jen velké prázdno, necítí se bezpečně a prostředí na něj působí i dosti hlučně. Co by se tedy mělo dít, abychom vstup do našeho světa dítěti usnadnili? Věřím, že stačí málo - dát dítě na břicho matky. Protože tím to všechno začíná, nošení i kojení.
Když je dítě tam, kde má být
A co se děje, když miminko, které vyklouzlo z bříška maminky umístíme právě na její břicho? I plačící dítě se většinou zklidní a přestane plakat. Není potřeba dítě osušovat, ošetřovat a hustě balit do dek a zavinovaček. Tělesná teplota matky a kontakt kůže na kůži zajistí pro dítě dostatek tepla. Kontakt kůže na kůži reguluje tělesnou teplotu, ale i srdeční činnost a dýchání dítěte. Osušit a vykonat potřebná vyšetření lze na těle matky. Kontakt kůže na kůži, tzv. bonding (lepení, přilepení) není pro matku nikterak náročný, může v klidu odpočívat i po náročném porodu v poloze na zádech s oporou hlavy a užívat si první okamžiky s dítětem. Při dobré vůli zdravotnického zařízení není problém provádět bonding i po císařském řezu.
Miminko na břiše se pomalu začíná seznamovat se světem, zatím co matka instinktivně začíná dítě hladit a laskat konečky prstů. I oni dva se spolu seznamují. Dítě má doširoka otevřené oči, je přitahováno matčinou tváří, dochází k prvnímu očnímu kontaktu. Může trvat minuty, ale i hodiny, než dítě začne vyhledávat bradavku. Instinktivně se odráží od břicha matky. Tak dokonalé a schopné je malé novorozeně, že se dokáže úplně samo připlazit k prsu matky a přisát se k prsu. Není potřeba do tohoto procesu jakkoliv zasahovat a pomáhat mu. Dítě začne hledat pusinkou, otvírá ji a vystrkuje jazyk. Pomáhá mu vůně, která je ještě na jeho ručičkách, voní po plodové vodě. Bradavky matky voní stejně a proto je pro dítě vodítkem. Dvorce maky jsou navíc po porodu velmi tmavě zbarvené, i to vede dítě k cíli. Toto je opravdu jedinečný okamžik, který už nikdy nebude tak intenzivní. Je velmi významný pro vytváření vazby mezi matkou a dítětem. Matka, která takto stráví první vteřiny, minuty a hodiny po porodu, má velkou potřebu o dítě pečovat, reagovat na jeho potřeby a chránit ho. Samopřisátí navíc účinně předchází pozdějším potížím při kojení. Bezprostředně po porodu dochází k velké hormonální explozi, která celý tento zázrak podporuje. Pravděpodobně nejdůležitější z nich, oxytocin, hormon lásky, který je po porodu na svém vrcholu, způsobuje mimo jiné to, že matka po porodu při kontaktu s dítětem k němu okamžitě přilne a pociťuje k němu silnou emocionální náklonnost. To je jen jedna z mnoha funkcí oxytocinu. Mezi ty nejdůležitější patří také to, že napomáhá vypuzení placenty a uvolňuje mléko ( v tuto chvíli mlezivo) při kojení.
Ale i u matky jsou po porodu zapojeny všechny smysly, mimojité čich. Většina maminek zná omamnou vůni hlavičky svých dětí a toto očichávání není náhodné. Je to instinktivní chování, které v našem mozku vyvolává pečovatelské chování.
Pokud je první kontakt mezi matkou a dítětem podporován, není do něj nijak škodlivě zasahováno, pro dítě to bude mít přínos imunologický, psychologický i emocionální. U matky je nastartován fyziologický proces, který vede k emoční vazbě mezi ní a dítětem, posiluje její rodičovské kompetence, zajišťuje bezproblémový nástup laktace.
Matka a dítě patří po porodu k sobě. Tak je možné využít potenciál, který naše biologické nastavení nabízí. V případech, kdy dochází k separaci dítěte (ať už zbytečné nebo opodstatněně) můžou naopak nastat poruchy vztahové vazby (vrozené potřeby vytvářet si hluboký a intenzivní vztah,odráží se v celkových vztazích, schopnosti mít rád – sebe, rodiče, lidi, partnera, planetu…). Při samotném odloučení dochází k stresové situaci, což dokazuje vysoká hladina kortizolu v krvi dítěte. U matky pak může nastat narušení fyziologických procesů, které vedou k potřebě se o dítě ochotně a pozorně starat. Matka si tak nemusí být jistá při manipulaci s dítětem, věří víc personálu či jiným osobám než-li svým schopnostem se o dítě starat, může se cítit bezradně při pláči dítěte, těžko a pomalu rozpoznává, co dítě potřebuje.
Stačí málo
Správný start pro matku i dítě znamená přirozené navození vztahové vazby. Vytvořit ideální podminky, které miminku i matce zajistí dostatek času, prostoru, soukromí a respektu nevyžaduje nic víc než jen trochu dobré vůle. Nechme jim po porodu tyto vzácné chvíle, patří jen jim dvěma, pokusme se nezasahovat, nevstupovat, být trpěliví a držet se zpátky. Ač se nám to může zdát zvláštní, oni naší pomoc nepotřebují, potřebují jen jeden druhého.
